Zápisník

Antimanifest dokumentárního divadla aneb „Limity pravdivosti”

9. 5. 2024

Petr Erbes, Boris Jedinák

„Antimanifest” jsme si zformulovali během zkoušení inscenace Reality, která měla premiéru v březnu 2024 v divadle Husa na provázku. Inscenace vychází z brněnského dění kolem pilotního projektu Rapid Re-Housing, který do Česka přinesl osvědčenou metodu ukončování bezdomovectví Housing First. Reality inscenují rozhovory s účastníky projektu, kteří díky němu získali důstojné bydlení. Tento text jsme sepsali částečně sami pro sebe, abychom si byli vědomi limitů a etických problému divadelní tvorby, která v našem případě částečně zakládá na principech etnografického výzkumu, ale ve výsledku nikdy nemůže (a ani by neměla chtít) vydávat se za nestranný, objektivní obraz reality. Jednotlivé body mezi řádky zachycují naše otazníky nad tímto typem umělecké tvorby, která zpracovává reálné osudy žijících lidí.

ANTIMANIFEST

1. STAŇ SE ODBORNÍKEM! Jako divadelníci nejsme erudovanými odborníky na dané (mimodivadelní) téma. S každým novým projektem musíme pronikat do nové oblasti, ve které jsme cizinci, a to v rámci předem daného, poměrně krátkého času určeného k přípravě inscenace.

2. POZNEJ VŠECHNY PERSPEKTIVY ZKOUMANÉ OBLASTI! Počet respondentů, z nichž se sestává scénář dokumentární inscenace, většinou neodpovídá „sociálně-vědnímu standartu”. Zatímco sociologické nebo etnografické studie běžně vycházejí z kvalitativního výzkumu opřeného o několik desítek rozhovorů pořízených v rámci terénního výzkumu, v rámci příprav divadelní inscenace se zvládneme dostat k jednotkám nebo nižším desítkám respondentů. 

3. POZNEJ ŽIVOTNÍ PŘÍBĚH CIZÍHO ČLOVĚKA! Čas, který s respondenty v rámci vlastního „výzkumu” trávíme, většinou neodpovídá času nezbytně nutnému k zasvěcenému nahlédnutí jejich životní situace. Rešerše k divadelní inscenaci tedy sice mohou využívat nástroje terénního (etnografického) výzkumu, ale v současných pracovních podmínkách nezvládneme strávit s respondenty tolik času, abychom prozkoumali všechny detaily jejich vzpomínek a jejich zkušeností s tématem, které inscenace zpracovává. 

4. NAJDI DRAMA! Způsob vedení rozhovoru v rámci rešerší k divadelnímu zkoušení zpravidla neodpovídá standardním postupům kvalitativního výzkumu. Oproti sociálním vědcům, které v rámci strukturovaných rozhovorů s respondenty zajímá zkoumaný problém v celém kontextu (s důrazem na perspektivu respondentů), se záměrně soustředíme na ty vzpomínky, zážitky a detaily, u kterých předpokládáme, že by se mohly hodit k divadelnímu zpracování.

5. BUĎ OSOBNÍ! Nasbírané materiály interpretujeme. Hledáme například prostupná témata, čímž můžeme nevědomky zvětšit význam jinak marginálního tématu u některých z respondentů. Výpovědi nahlížíme také prostřednictvím vlastních zážitků a postojů, či optikou sekundárních zdrojů, čímž do výpovědí druhých lidí nutně vstupují další (často zcela subjektivní) hlediska. 

6. BUĎ OHLEDUPLNÝ! Při rozhodování, co zveřejnit, se můžeme snadno nechat ovlivnit vlastním pocitem ohleduplnosti vůči žijícím respondentům. Určité osobní informace, které s námi respondenti sdílí, nemusíme posléze chtít zveřejnit na jevišti, aby neohrozily jejich soukromí nebo jim jinak neuškodily.  

7. VYJADŘUJ SE PROSTŘEDKY UMĚNÍ! Při selekci materiálu, který se ve výsledku stává stavebními kameny inscenace, je pro nás více než sociálně-vědní hledisko důležitá umělecká perspektiva. Existuje prý starý novinářský bonmot, který při přípravě divadelního díla může také platit: „Fakta nesmí zabít dobrý příběh.”

8. MYSLI NA DIVÁKA! Výsledkem našeho „výzkumu” je inscenace adresovaná určité divácké skupině. Její obsah částečně určuje náš odhad toho, jaké publikum ji bude pravděpodobně navštěvovat. Na tomto místě se dopouštíme kalkulu – Jaké informace a zážitky chceme s konkrétní skupinou, kterou si představujeme, sdílet? Čím ji chceme oslovit? Čím ji chceme vykolejit nebo provokovat k nahlédnutí určitého problému z jí neznámé perspektivy? Kvůli podobným otázkám řadu témat a objevů do inscenace nezahrneme, i když by pro jinou diváckou skupinu mohly být důležité. 

9. MYSLI NA HERCE! Nositelem veškerého nashromážděného materiálu seskládaného v divadelní inscenaci, není neměnný text, jsou jím herci. Během každé reprízy jej znovu oživují, rekonstruují, interpretují a tím do něj vkládají sami sebe. Výslednou informací tak není pouze výsledek výzkumu sám o sobě. Je to výzkum + interpretace tvůrců + velký kus života samotných herců a hereček. 

10. PS: NÁHODA JE LEGITIMNÍ VÝZKUMNÝ PRINCIP! Posledním bodem manifestu se možná nejvíc divadlo přibližuje etnografii. Stejně jako u divadelního zkoušení tak i během terénního výzkumu představuje otevřenost vůči náhodě důležitý a legitimní výzkumný princip. V obou případech je základním předpokladem úspěšného poznání zkoumaného problému následující: být ve správný čas na správném místě.

Petr Erbes, Boris Jedinák

Brno 2024

Odkaz na inscenaci: https://www.provazek.cz/cs/reality